Články o domácích kouzlech

Je únor Léta Páně 1477 a Margery Brewsová píše svému snoubenci Johnu Pastonovi z Norfolku. V dopise jej označí za "svého milovaného Valentýna" a sama se na závěr podepíše "tvoje Valentýnka". Ti dva netuší, že jejich důvěrné psaníčko vejde do historie jako nejstarší dochovaná valentýnka. 

Nad mohylou Newgrange svítá. První paprsek slunce pronikne vchodem 5000 let staré stavby a magicky naplní světlem prostor svatyně, který v každém jiném dni v roce zůstává potemnělý. Je zimní slunovrat. 

"Nejdřív ukliď potom zdob." Tuto okřídlenou větu jsem od své babičky slýchala mnohokrát, vlastně před každým svátečným obdobím. Úklid byl - a stále by měl být - součástí příprav na jakoukoliv oslavu. Má totiž nejen fyzický, ale také magický rozměr. 

Cyklus kola roku dospěl ke svému konci. V přírodě se vše rozpadá, jakoby umírá, nebo alespoň usíná. Je to čas vzpomínání na minulost a na ty, kteří nás již opustili. 

Staré mýty napříč světem uvádí, že voda je místem, kde se zrodila božstva. Vědecké poznatky to v jistém smyslu potvrzují, protože prokázaly, že život na Zemi se zrodil ve vodě. Voda - magická a tajemná - je symbolem života, ale také přechodu mezi životem a smrtí. Síla vody je očistná a uzdravující, ale také temná a životu nebezpečná. Inspiruje a zároveň skrývá mnohá tajemství.  

Plynutí času se jakoby zpomalí. Slunce ještě hřeje, ale již nepálí. Většina úrody je pod střechou. Stěhovaví ptáci se již vydaly na cestu do zimovišť, krajina je proto znatelně tišší. V údolích se občas válí mlhy a z lesů se začíná ozývat magické, pro někoho až strašidelné troubení jelenů. Země se chystá k zimnímu odpočinku. Je s podivem, že my, moderní lidé jsme si právě na začátek tohoto…

Možná jste slyšeli o starém keltském stromovém kalendáři. Je to nejucelenější systém, popisující koloběh ročních dob na základě fyzických i magických vlastností různých druhů stromů.

Na venkovských kopcích září ohně, krajinou se rozléhá zpěv a křik veselící se chasy. Ve městech se konají okázalé církevní slavnosti, na náměstích si lidé užívají voňavé bylinkové trhy a v domech jsou prostřené stoly plné jahod a jiného letního ovoce. Tak vypadaly oslavy svátku svatého Jana Křtitele či letního slunovratu v Evropě po mnoho staletí. 

Budeme-li chtít hledat jeden symbol, který sdílí náboženství a různá duchovní učení na celém světě, pravděpodobně najdeme symbol stromu. 

Magie barev. Není kdo by ji neznal, není, kdo by ji nepoužíval. Některé barvy máme neodmyslitelně spojené s konkrétními událostmi v životě, nebo pocity, aniž bychom o tom přemýšleli. Bílá symbolizuje svatební den, černá je barvou smutku, růžová patří nově narozeným holčičkám, světle modrá zase chlapečkům. Kde má ale tradiční barevná symbolika své kořeny? Je tradice neměnná, nebo mohou barvy v…

Těšíte se na pomlázku? Nenávidíte pomlázku? Ale kde se tento pohanský zvyk vzal v oslavách křesťanského svátku? 

V souladu s přírodou...to už je skoro klišé! Přesto je to právě touha po harmonii a navrácení přirozeného rytmu našeho často hektického životního stylu, která stojí za vzrůstajícím zájmem o prastaré lidové tradice s pohanskými kořeny. Čím nás tisíce let staré rituály a symboly přitahují? A mohou modernímu člověku do jeho "západního" životního stylu opravdu přinést obohacení, které…