Upravujeme hroby, zapalujeme svíčky, vzpomínáme na blízké zemřelé. Ale také vydlabáváme divoké masky z dýní, navlékáme si strašidelné kostýmy a pořádáme (někdy dosti hlučné) večírky. Ten první způsob oslav považujeme za tradiční, jaksi "náš", zatímco strašidelné večírky za něco nového, převzatého odkudsi z daleka. Je to skutečně tak?
Temno, chlad a stále zřetelnější rozpad života v přírodě vždy přiváděl lidi k myšlenkám na minulost, na vše, co již uplynulo a nevrátí se. Samozřejmě také na ty, kteří již odešli z našeho světa. Začátek listopadu byl již v předkřesťanských kulturách v Evropě zasvěcený bohům, kteří střeží brány do světa zemřelých - severskému Odinovi, slovanskému Velesovi, galskému Esovi. Podle tradice Bůh podsvětí vystupoval na zemi a v čele průvodu podivných bytostí se účastnil divokého honu v lesích. Oslavy svátku v pohanských dobách nebývaly poklidné. Průvody divokých maškar, znázorňujících tajemství života, smrti a znovuzrození obcházely lidská stavení. Lidé se oblékali do masek nejspíš ve snaze ochránit se před "skutečnými" divokými bytostmi, které vycházely z podsvětí a mohly být opravdu nebezpečné. Zapalovali ohně, stavěli oltáře a nechávali jídlo pro své zemřelé předky, kteří, jak se věřilo, mohli pootevřenými branami mezi světy na chvíli také zavítat zpět do světa lidí.
Křesťanská církev ve snaze překrýt původní význam svátků dala listopadovým dnům nový obsah. Stanovila nejdříve na
1. listopadu Svátek Všech svatých - tedy památku křesťanských mučedníků (učinil tak v 8. století papež Řehoř III.) a o 200 let později na 2. listopadu Den Dušiček - tedy památku zemřelých, kteří se nestali svatými. Na evropském kontinentě se tyto svátky rozšířili někdy ve 13. století a s nimi i oslavy, které dnes známe. V anglosaských zemích, především v Irsku a Skotsku se však původní pohanské zvyky zčásti uchovaly a podivně smísily s křesťanskou tradicí. Přistěhovalci si je, jako dědictví předků přivezli do Nového světa, kde se rozšířily. Komercializace tohoto svátku začala ve dvacátém století a s expanzí americké kultury se postupně rozšířil - nebo spíše v jiné podobě vrátil - do Evropy. Pod názvem Halloween - což je zkomolenina původně skotského názvu "All Hallows' Eve" tedy Předvečer Všech svatých."
Komerce, bohůmžel, většinou neakcentuje podstatu věci. Obvykle si pouze vybere několik zajímavých prvků, u nichž rozezná obchodní
potenciál a ty pak prodává. Děje se to i v případě Halloweenu. Obchod dobře ví, že lidé se rádi baví a také se rádi trochu straší. Přesně toto komerční verze Halloweenu nabízí. Veselý večer plný zábavného strašení. Nic víc a nic míň. Duchovní rozměr oslav - pokud o něj stojíme - musíme hledat někde jinde. Jinými slovy: není podstatné, zda se rozhodneme slavit Samhainn, Dušičky nebo Halloween, zda slavíme poklidně, či divoce. Podstatné je, abychom věděli, proč tak činíme.
Křesťané i pohané v těchto dnech projevují úctu svým zemřelým, připomínají si slávu předků a vzdávají hold svým Bohům. Věří v překonání smrti, ve věčný koloběh života a znovuzrození. Věří, že období rozpadu, bezčasí, jakéhosi prázdna, které v tomto čase zažíváme, předchází zrození nového světla, nového života, nového roku. Jestli jim u toho svítí olejové lampy, nebo vydlabané dýně není zas tak důležité.
Paprsky vycházejícího slunce se prodírají ranní mlhou. A v nich svítí zlátnoucí listí. To je kouzelné podzimní ráno. Pomíjivé, jako všechno v přírodě. Tato dekorace vám však atmosféru podzimního rána…
Na každém konci je krásné, že něco nového začíná. Když se kolo roku otočí do pozdního podzimu ovládne nás zvláštní nálada. Nejen ve svém bytě, ale i ve své duši si můžeme uklidit a připravit se na…
Kolo roku se otáčí a léta běží. Jaro, léto podzim, zima se stále střídají. Je to stejné a přece pokaždé jiné. Zůstaňte ve spojení s pravidelnými cykly přírody. Uchovejte si vzpomínky i odvahu jít…
Kouzelné atmosféře, kterou dokáže vytvořit mihotavé světlo živého ohně se nic nevyrovná. Ve skleněném svícnu ozdobeném uzly a střapci to plápolající svíčce obzvlášť sluší. Navíc je oheň v naprostém…
